Akvarijní krevetky
Druhy/variety
Prodej
Úvod
Biologie
Chov
Systematika
Kontakt
Systematika a taxonomie
 
 
     Systematika a taxonomie jsou biologické vědní obory zabývající se teoretickým a praktickým poznáváním, popisováním, pojmenováváním a tříděním organismů do biologických systémů. Jejich cílem je roztřídění všech žijících i vyhynulých organismů podle určitých pravidel do skupin odpovídajících jejich evoluční historii. Přesné a jednoznačné definice obou oborů neexistují. Často jsou synonymizovány, jindy jsou jejich významy navzájem různě posunuté.

     Krevety patří k vývojově nejpokročilejší skupině korýšů. Společně s raky, humry, garnáty, langustami a kraby náleží do řádu Decapoda = desetinožci. V současné době existuje přibližně 28 čeledí, 351 rodů a 2818 popsaných druhů krevet (infrařád Caridea, Bauer 2004). Každoročně jsou popsány desítky nových druhů. Taxonomie nejen celého infrařádu Caridea (krevety), ale i celého podkmene Korýši (Crustacea) je značně neustálená a možných způsobů jejich členění existuje současně celá řada. Taxonomické členění je vytvářeno převážně podle charakteru segmentace (článkování) a přítomnosti/nepřítomnosti končetin a jejich morfologie. V důsledku konvergence (tvarového sblížení evolučně odlišných skupin) ale nemusí odrážet skutečné fylogenetické vztahy. Taxonomické členění krevetek je neustále upravováno a přepracováváno v souladu s nově zjištěnými objevy.
Taxonomické postavení sladkovodních krevetek v zoologickém systému:

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové
  Podříše: Bilateria (Hatschek, 1888) Cavalier-Smith, 1983 - bilaterálně souměrní 
    Skupina: Protostomia Grobben, 1908 - prvoústí
      Infraříše: Ecdysozoa Aguinaldo et al., 1997 ex Cavalier-Smith, 1998
        Kmen: Arthropoda Latreille, 1829 - členovci
         
Podkmen: Crustacea Brünnich, 1772 - korýši
           
Třída: Malacostraca Latreille, 1802 - rakovci
              Podtřída: Eumalacostraca Grobben, 1892
                Nadřád: Eucarida Calman, 1904
                  Řád: Decapoda Latreille, 1802 - desetinožci
                    Podřád: Pleocyemata Burkenroad, 1963
                      Infrařád: Caridea Dana, 1852 - krevety

Nejčastěji v akváriích chované taxony sladkovodních krevetek:

Čeleď: Atyidae
    Počeleď: Atyinae
      Rody: Atya, Atyoida, Atyopsis, Atyaephyra, Caridina, Neocaridina, Xiphocaris (tento
                
rod je nověji povyšován na samostatnou čeleď Xiphocaridae)
    Podčeleď: Caridellinae
      Rody: Halocaridina, Micratya
 
Čeleď: Palaemonidae
    Podčeleď: Paleomoninae
      Rody: Macrobrachium, Palaemon, Palaemonetes,

Úplný rodový a druhový výpis čeledí Atyidae a Palaemonidae naleznete
zde.

Charakteristika čeledi Atyidae
     Celkově se tato čeleď člení na 4 podčeledě, 39 rodů a 295 druhů (jiné zdroje uvádí až 42 rodů a 425 druhů) z čehož přibližně 3 náleží do rodu Caridina. Původ této čeledi je mořský. Většina zástupců se ale sekundárně adaptovala na biotopy sladkých stojatých i tekoucích vod. Celý jejich vývojový cyklus je na mořské vodě buď nezávislý (zkrácený larvální vývoj a přímý vývoj) nebo je v larválním stádiu na mořské či brakické vodě závislý (více viz
biologie). Tím se čeleď odlišuje od čeledí ostatních, jejichž zástupci jsou buď výhradně nebo v převážné většině mořští. Charakteristickým znakem čeledě je  morfologický tvar konců prvních dvou párů pereiopodů (cheliped).  U většiny druhů nesou drobné útvary podobné kartáčkům. Ty slouží k seškrabávání potravy z pevného podkladu (např. u rodu Caridina). U jiných druhů komplex štětin vytváří široké lapací vějířky, které slouží k odfiltrovávání rozsuspendovaných částic potravy z vody (např. u rodů Atya, Atyopsis). Dalším specifickým znakem čeledi je morfologická přeměna posledního článku (dactylus) posledního kráčivého páru končetin v jakýsi hřebínek sloužící k péči o tělo. Většina druhů se vyskytuje v tropických a subtropických oblastech. Zástupce této čeledě nalezneme převážně v Jižní Americe, Africe a jihovýchodní Asii.

Charakteristika čeledi Palaemonidea
     Velká, diverzifikovaná a široce rozšířená čeleď čítající 118 rodů a 887 druhů (Bayer 2004), z čehož přibližně čtvrtina druhů náleží do jediného rodu Macrobrachium. Většina zástupců je zcela vázána na mořské prostředí, menší počet žije ve stojatých i tekoucích vodách (zejména z rodu Macrobrachium). Charakteristickým morfologickým znakem je zpravidla zvětšení druhého páru cheliped (druhý pár pereiopodů), délkou často výrazně přesahující první pár. Slouží k agresivním intra i interdruhových interakcím a predaci.
Chovatelé člení v akváriích chované krevetky podle morfologie prvních dvou párů pereiopodů a z toho vyplývajícího způsobu příjmu potravy do tří až čtyř skupin:
                                      
1. Trpasličí krevetky
Drobné všežravé druhy výhradně sladkovodních rodů Caridina a Neocaridina a brakického rodu Halocaridina. První dva páry pereiopodů jsou drobné a stejně velké. Konce mají tvar jakýchsi kartáčků, kterými oškrabávají a požírají biofilm tvořený přisedlými řasami, bakteriemi, houbami a sinicemi porůstající pevné podklady vnitřku nádrží.

2. Krevetky s drobnými klepítky
Malé až středně velké druhy rodů Palaemon, Palaemonetes a Macrobrachium. V každém rodě se nachází druhy sladkovodní, brakické i plně slanovodní. První dva páry pereiopodů nesou drobná klepítka (druhý pár je zpravidla o něco mohutnější), jimiž sbírají a požírají detrit a větší organické částice jako zbytky rostlin a živočichů. Sobě navzájem ani vůči jiným druhům krevetek či rybám nejsou agresivní a lze tak chovat více jedinců pohromadě ve společenské nádrži.

3. Dravé krevetky
Sem jsou řazeny především krevetky rodu Macrobrachium, které mají nápadně zvětšený druhý pár pereiopodů (zejména samci), kterým se brání a aktivně loví svojí kořist. Mnoho druhů je značně agresivních  vůči sobě navzájem, ostatním krevetkám i rybám. Z tohoto důvodu se tak dá společně chovat jen omezený počet jedinců v přiměřeně velké nádrži s dostatkem úkrytů a převážně bez ryb. Nutno říci, že neexistuje ostrá hranice mezi touto a předchozí skupinou krevetek. Obě skupiny představují spíše krajní extrémy plynulé řady druhů v celkové velikosti těla, velikosti klepítek, agresivity a potencionálního nebezpečí pro ryby a ostatní druhy krevetek.


4. Filtrující krevetky
Do této skupiny patří střední až velké druhy krevet rodů Atya, Atyopsis, Atyoida a Micratya. Především první dva rody se u nás nabízejí k prodeji pod nesprávným názvem Aotyax. První dva páry pereiopodů mají přeměněny v lapací vějířky, kterými aktivně (ze dna) nebo pasivně (z volné vody) vychytávají drobné ve vodě rozsuspendované částice potravy jako detrit nebo plankton.

     Zejména bezbarvé druhy rodu Macrobrachium, v menší míře též Palaemon, Palaemonetes či dokonce Caridina a Neocaridina se u nás objevují pod univerzálními anglickými názvy Glass/Ghost/Grass shrimp nebo nesprávným vědeckým rodovým názvem Atrax.
Druhové názvosloví

Rozlišujeme přibližně pět možných způsobů označení konkrétního druhu:

     1. Mezinárodní vědecký (latinský) název
     2. Český vědecký název
(nebo jiný národní vědecký název např. anglický, německý atd.)
     3. Národní lidový název
     4. Mezinárodní obchodní (lidový) název
     5. Obchodní kódové označení

     Tvorba a používání mezinárodních vědeckých názvů se řídí přesně danými pravidly již od roku 1758, kdy vyšlo desáté vydání díla Systema Naturae od Carla Linného. Systém je založen na používání dvouslovného (binominálního) názvu psaného kurzívou. Název se skládá minimálně ze dvou, optimálně ze čtyř nebo pěti údajů - rodového jména (píšeme s velkým počátečním písmenem), druhového jména (píšeme s malým počátečním písmenem), autora popisu a roku, kdy byl druh popsán. Dodatečným údajem je použití závorky, která nás informuje, že druh byl při popisu řazen do jiného rodu, než v kterém se nachází v současnosti. Jako příklad mohu uvést Lancaris kumariae (de Silva, 1990). Krevetku popsal de Silva v roce 1990 a závorka říká, že druh byl původně při popisu řazen do jiného rodu (v tomto případě do rodu Caridina). Pokud je v názvu použita zkratka sp. nebo spec. (z latinského species - druh) za rodovým názvem (např. Caridina sp.) označuje blíže neurčený druh daného rodu. Zkratka spp. za rodovým názvem označuje více druhů daného rodu, zkratka cf. (z latinského confer - porovnat) před rodovým nebo druhovým názvem (např. Macrobrachium cf. mirabile) znamená nejisté nebo nepotvrzené rodové resp.druhové určení. Stejný význam má i zkratka aff. (z latinského affinis - podobný). Další používané označení je Caridina sp. (serrata group). Tím se říká, že druh náleží do rodu Caridina a v rámci něho do skupiny vzájemně si příbuzných druhů, z nichž základním druhem je C. serrata (zpravidla je to ten druh, který byl v dané skupině poprvé vědecky popsán). Toto jsou jen základní informace a příklady týkající se mezinárodních vědeckých názvů, více informací naleznete například na
www.iczn.org.
     Obdobným, i když zdaleka ne tak striktním způsobem jsou vytvářeny i české vědecké názvy. Základním rozdílem oproti mezinárodnímu vědeckému názvu je psaní rodového názvu s malým počátečním písmenem a nepoužívání kurzívy (více viz např.
www.natur.cuni.cz/nazv/). Doposud neexistují žádné oficiální ani neoficiální české vědecké názvy krevetek chovaných v akváriích.
     Tvorba národních lidových názvů a mezinárodních obchodních (lidových) názvů je značně liberální nepodléhající v podstatě jakýmkoli pravidlům a standardům. Současné obchodní názvosloví krevetek je značně nepřehledné a chaotické. Primární snahou všech by mělo být zjišťování a používání platného vědeckého názvu. To se daří pouze u charakteristických a nezaměnitelných druhů jasného původu jako je např. Caridina simoni (Srí Lanka shrimp). Určení pravého vědeckého jména je často velmi obtížné a někdy i nemožné. Ač je řada potenciálních druhů známa, tak zůstávají nepopsány a jsou importovány i do zajetí. Krevetky jsou z odborného taxonomického hlediska značně komplikovanou skupinou. Je to dáno především velkým počtem druhů a málo specialisty, kteří se jimi z taxonomického hlediska zabývají. Řadu druhů může determinovat pouze odborník s dostatečnými znalostmi a zkušenostmi a s potřebným technickým vybavením. Importéři a obchodníci většinou z odborníky nespolupracují. Jejich primárním cílem ostatně není komplikované zjišťování skutečného vědeckého názvu krevetek, ale jejich transport a následný prodej. Odborníkům zase užší spolupráce s obchodníky nic podstatného nepřináší. Případná přesná determinace krevetek je komplikována řadou obtíží. Od shánění těžko dostupné odborné literatury až po složité biologické jevy typu kryptických druhů. V tomto případě se jedná o situaci, kdy jedinci z různých populací si jsou vzhledově velmi podobní nebo jsou i morfologicky či barevně na pohled nerozlišitelní, ale ve skutečnosti se jedná o dva či více samostatných druhů lišící se např. pouze v počtu chromozomů apod. Mezidruhové rozdíly nemusí nutně spočívat pouze v morfologické nebo barevné odlišnosti. Může zde nastat i opačný případ. Dva chovatelé mohou chovat vzhledově odlišné krevetky, nazývat je odlišně, ale v podstatě se může jednat o jedince stejného druhu s velkou variabilitou v rámci svého areálu výskytu. Další komplikací je existence řady neplatných mladších synonym, která jsou však natolik vžitá, že není snadné od nich ze zvyku upustit. Znalost přesného vědeckého názvu však není to nejdůležitější při koupi krevetek. Druh se dá určit i dodatečně. V mnoha případech je mnohem důležitější informace, odkud ta či ona krevetka pochází. Čím přesněji, tím lépe. Bohužel, v průběhu odlovu, transportu, prodeje a chovu se tyto informace ztrácejí nebo se vůbec nepředávají. U chovaných druhů s neexistujícím nebo neznámým mezinárodním vědeckým názvem se nejčastěji požívá kombinace latinského a obchodního názvu (např. Caridina sp. „Tiger“) nebo určitým převzatým národním lidovým názvem (např. Red cherry shrimp). V současné době existuje téměř u každého druhu řada synonym a další neustále spontánně vznikají. Příčinou někdy bývá nulová snaha zjistit si alespoň běžnější obchodní nebo chovatelský název, a protože pod nějakým názvem obchodník musí krevetku prodat, tak se názvy hojně vymýšlí. To přispívá k chaosu a následným nedorozuměním, kdy je pod stejným názvem prodáváno vícero druhů nebo naopak stejný druh je prodáván pod vícero názvy. Velkým úspěchem by bylo i standardizované mezinárodní (nejčastěji anglické) obchodní označování krevetek podle jejich vnějšího vzhledu a eliminace používání velkého množství jejich synonym, které neustále vznikají.
     Do hry však ještě začíná vstupovat kódové označování krevetek. Jejich používání se teprve začíná zavádět a není ještě zdaleka tak běžně akceptováno a používáno, jak je to běžné u jiných skupin živočichů např. pancéřníčků rodu Coridoras nebo jihoamerických sumců. Kódové označení je tvořeno písmenem a číslicí. Není mi však známo, jakými pravidly se toto kódové označení vytváří a kdo ho vlastně může vytvářet a za jakých podmínek. Obecně se zavádí u takových skupin živočichů, u kterých je velké množství importovaných a obtížně determinovatelných (určitelných) nebo doposud nepopsaných druhů. Tento způsob označování však nic podstatného neřeší. Spíše naopak. Zavádění dalšího systému označování krevetek vnáší jen další zmatky do již tak velmi komplikované problematiky. V zajetí je navíc vše komplikováno možnou existencí mezidruhových kříženců, v přírodě neexistujících vyšlechtěných barevných variet a uměle dobarvovaných zvířat.

Rod Caridina vs. Neocaridina

     Oba rody jsou si evolučně velmi blízké a morfologicky podobné. Různé literární prameny často řadí stejný druh trpasličí krevetky do jednoho nebo druhého rodu. Některé internetové zdroje uvádějí hlavní rozdíly v typu larválního vývoje - rod Caridina má mít nepřímý vývoj, rod Neocaridina přímý. Typ vývoje však nemá s rodovými odlišnosti žádnou souvislost. Odlišnost tkví v morfologii prvního páru plovacích nožek u samců (pleopodů). Odlišnosti nejsou na živých zvířatech pouhým okem pozorovatelná, k tomu je zapotřebí mikroskopu nebo binokulární lupy.
Kreveta nebo garnát?

     Někdy je název kreveta (ang. shrimp) synonymizován s názvem garnát (ang. prawn). Na pohled vypadají zástupci těchto dvou skupin podobně, přesto jsou mezi nimi rozdíly a lze je poměrně dobře rozlišit. Krevety a garnáti jsou z vědeckého hlediska rozdílné taxonomické skupiny. Zatímco krevetami jsou nazýváni zástupci infrařádu Caridea (případně celého podřádu Pleocyemata), garnáty jsou nazýváni zástupci podřádu Dendrobranchiata (případně pouze nadčeleď Penaeoidea). V morfologických znacích se liší v uspořádání zadečkových segmentů a v charakteru kráčivých končetin. U krevet druhý zadečkový segment překrývá svými okraji oba segmenty sousední, tj. první a třetí (velmi zřetelně a bez použití zvětšovacích přístrojů je to vidět na jedincích nebo fotkách velkých druhů rodu Atya a Atyopsis), u garnátů je vždy určitý segment překrýván segmentem předchozím a sám překrývá segment následující (obdoba uložení střešních tašek). První segment tak překrývá druhý a ten zase třetí. U krevet nenese šestý pár (= třetí pár pereiopodů = první pár kráčivých končetin) hrudních končetin klepítka nebo jim podobné rozvětvené útvary, u garnátů jsou naopak přítomny klepítka nebo jim podobný útvar. U krevet je často čtvrtý nebo i pátý pár hrudních končetin zvětšený, u garnátů jsou většinou stejně velké jako šestý, sedmý a osmý pár končetin. Laici, obchodníci a kulináři často rozlišují mezi krevetami a garnáty na základě celé řady jiných kritérií. Rozdíl mezi nimi jsou tak obecně značně nejasné. Krevetami jsou označovány velké druhy a garnáty druhy malé (nebo naopak) nebo jsou mořské druhy označovány za krevety a sladkovodní za garnáty apod. Zcela běžně jsou však tyto dva názvy zaměňovány a synonymizovány. Přednostní používání jednoho názvu vychází také ze zvyklostí dané oblasti. Tak např. v USA se přednostně užívá slovo kreveta (shrimp), jinde zase garnát (např. v Austrálii) bez ohledu na jakékoli kritérium.
Obrázek znázorňující morfologické rozdíly mezi garnátem a krevetou. U garnátů je druhý zadečkový segment překryt prvním, u krevet je tomu naopak (červené šipky). U garnátů nese šestý pár hrudních končetin (třetí pár pereiopodů = první pár kráčivých končetin) klepítka nebo jim podobné útvary, u krevet jsou končetiny zakončeny jednoduše nevětveně (zelené šipky).