Akvarijní krevetky
Halocaridina rubra
| Odborný
název |
Halocaridina rubra Holthuis, 1963 |
| Synonyma |
- |
| Obchodní a chovatelské
názvy |
Red
volcanic shrimp, Hawaian red shrimp, Hawaiian volcano shrimp, Red pond
shrimp, Anchialine shrimp (ang.), Rote-Hawaii-Garnele (něm.), Opae ´ula
(domorodý název) |
| Původ/rozšíření |
endemit
některých Havajských ostrovů, konkrétně Oahu, Maui, Molokai, Havaii,
Kahoolawe |
| Velikost v
dospělosti |
do 14
mm |
| Pohlavní
rozdíly |
pohlaví
obtížně rozlišitelné; jediným pouhým okem odlišitelným znakem jsou tvořící
se tmavá vajíčka za hlavou samice |
| Dosažení pohlavní
dospělosti |
? |
| Délka
života |
důvěryhodné
zdroje uvádějí neuvěřitelných 20 i více let! |
| Teplota |
22 - 28 °C,
jindy se udává 15 - 27 °C |
| Optimální parametry
vody |
viz text
níže |
| Typ ontogenetického
vývoje |
zkrácený, 4 stádia lecitotrofní zoei + 1
megalopoditové stádium v délce trvání od 24 - 37 dní v závislosti na
teplotě a dalších faktorech |
| Obtížnost
chovu |
střední |
| Obtížnost
rozmnožování |
vysoká |
| Chování |
mírumilovný
druh |
| Potrava a její
získávání |
přirozenou
potravou jsou sinicové a bakteriální nárosty; potravu získává
(i)seškrabáváním nárostů z pevného podkladu (běžný způsob), (ii) filtrací
fytoplanktonu z volné vody (vzácně při vysokých koncentracích
fytoplanktonu); komerčně prodávaná sušená krmiva ani další náhradní krmiva
příliš nepřijímá |
| Vzhledově podobné
druhy |
Red cherry
shrimp, celočervené formy Caridina sp. „Crystal red“ |
| Potenciální
křížení |
vzhledem k
typu rozmnožování je nepravděpodobné, že by se křížila s jinými v zajetí
chovanými druhy |
V mnoha směrech unikátní krevetka vědecky
popsaná teprve v roce 1963. V přírodě obývá výhradně vysoce specifický a vzácný
biotop pobřežních lávových sníženin, kam porézní lávou proniká a vzájemně se
míchá slaná oceánská a podpovrchová sladká voda (ang. anchialine pools). Tento
biotop nemá přímé povrchové spojení s oceánem. Jedná se o dosti nehostinné
prostředí s velkými výkyvy slanosti a úrovní hladiny (vliv přílivů a odlivů). Z
tohoto důvodu se jedná o extrémně euryhalinní druh snášející salinitu prakticky
od 0 až do 50 ‰ (průměrná mořská voda má salinitu 34 ‰). Krevetka je extrémně
odolná nejen vůči slanosti, ale i dalším faktorům prostředí, jako je teplota,
délka hladovění, množství dusíkatých látek, obsahu kyslíku ve vodě, druhu
přijímané potravy apod. Tato odolnost je komerčně zneužívána a krevetky jsou
zaživa hermeticky uzavírány do nejrůznějších skleněných nádob a prodávány jako
suvenýr nebo kancelářský či stolní doplněk. Prodejci je deklarováno, že tyto
tzv. ekosféry nebo biosféry (ang. ecosphere, biosphere, beechworld) jsou plně
funkční sebeudržující se uzavřené ekosystémy, které nepotřebují žádnou údržbu
kromě dostatku světla, optimální teploty a šetrného zacházení. Principem by mělo
být, že světlo podporuje růst řas, které ze systému odnímají oxid uhličitý a
odpadní látky krevetek a současně produkují kyslík a poskytují potravu pro
krevetky, které zpětně spotřebovávají kyslík a produkují oxid uhličitý a odpadní
látky. Toto platí jen velmi omezeně. Ve skutečnosti zde krevetky díky své vysoké
odolnosti živoří a strádají, až nakonec po několika měsících až letech umírají v
důsledku hladu, nedostatku živin, otravy odpadními produkty nebo nedostatku
kyslíku. Tyto výrobky jsou pro tato stvoření spíše trápením než optimálním
místem k dlouhodobé a spokojené existenci. V současnosti jsou už nabízeny i na
českých internetových obchodech. Z důvodu odlovu k výrobě těchto výrobků, ale i
z důvodů jejich prodeje jako krmení pro ryby (mořští koníci), destrukce jejich
habitatů zástavbou nebo introdukcí nepůvodních druhů ryb dochází v posledních
letech k jejich prudkému úbytku v přírodě. Jako jiné druhy krevetek, i tento
vyžaduje pro svojí spokojenou existenci prostornou nádrž. Optimální je v nádrži
svažitě nakupit lávové příp. vápencové (korálové) kameny s dostatkem dutin,
škvír a mezer. Přibližně polovinu nádrže bohatě osvětlit pro podporu růstu řas,
druhou polovinu nechat v polostínu až úplném stínu či tmě (vrstva nakupených
kamenů). Krevetky si tak mohou najít optimální pro ně vyhovující světelné
podmínky odpovídající jak povrchovým, tak podpovrchovým vodám, které oboje
přirozeně obývají a preferují v různých fázích svého vývoje, roční a denní doby.
Krevetky požírají nárosty řas, bakterií a sinic. V dobře zaběhlém akváriu s
viditelnými nárosty řas, bakterií a sinic nemusíme zvířata buď vůbec, nebo jen
velmi sporadicky krmit jednou za několik dní. Pro chov je optimální brakická
voda o slanosti přibližně od 12 - 23 ‰. Dobré zkušenosti jsou však i se slaností
vyšší nebo nižší (v přírodě se salinita pohybuje nejčastěji v rozmezí 4 - 34 ‰).
Spíše se zdá, že pro rozmnožování je lepší nižší slanost od 4 do 10 ‰. Akvárium
vysloveně filtraci nevyžaduje. Důležité je pravidelně dolévat odpařenou vodu a
udržovat salinitu v určitém rozpětí. V zajetí se rozmnožují spíše sporadicky.
Zatímco pro chov náročné nejsou, pro úspěšné rozmnožování vyžadují určité
specifické podmínky, které prozatím přesně neznáme. Rychlost reprodukce je
poměrně malá. Samice mohou nosit od 4 do 20 (obvykle od 10 - 15) vajíček tři až
pětkrát za rok. Vývojový cyklus je zkrácený. Je přítomné larvální stádium
trvající přibližně měsíc. Larvy se rodí v pokročilé fázi vývoje v jehož dalším
průběhu až do metamorfózy vůbec nepřijímají potravu. Veškerou energii a živiny
čerpají ze žloutkových zásob, které jsou mimořádně velké a u larviček výrazně
nápadné. Larvy není nutné přelovovávat do samostatné nádrže a vytvářet tak pro
ně specifické podmínky. Údajně špatně snáší prudké změny slanosti. V současné
době není v ČR, ale i celé Evropě, tento druh krevetky běžně nabízen k prodeji.
Chován je zde velmi vzácně. Běžněji se chová v USA. V současné době je navržena
v domovině tohoto druhu jeho legislativní ochrana.